Deskové hry pro páry: Jak najít společné koníčky a posílit vztah

Víte, co mě napadlo minulý týden, když jsem sledovala svého přítele, jak nadšeně vybaloval nějakou novou hru s milionem figurek? Že vlastně vůbec nechápu, co ho na tom tak baví. A pak mě napadlo něco ještě horšího - co když se postupně vzdalujeme, protože já mám ráda úplně jiné věci než on?

Možná znáte ten pocit taky. Když váš partner začne vyprávět o nějaké bitvě na Endoru (nebo kde to bylo?) a vy jen přikyvujete a modlíte se, aby to brzo skončilo. Jenže co když to tak být nemusí?

Proč jsem si myslela, že deskové hry nejsou pro mě

Upřímně? Dlouho jsem si myslela, že deskové hry jsou buď pro děti, nebo pro pořádné nerdy. Představovala jsem si skupinku chlapů, kteří sedí do tří do rána nad nějakými složitými pravidly a hádají se o tom, jestli může elf útočit přes zeď, nebo ne.

A pak jsem si přečetla jeden článek o tom, jak společné aktivity posilují vztahy. Psychologové v něm tvrdili, že páry, které spolu dělají něco nového a vzrušujícího, mají silnější pouto. Hmm, řekla jsem si, možná bych to mohla zkusit.

Co se vlastně děje, když hrajete spolu

Nevím, jestli jste si to někdy uvědomily, ale když hrajete s partnerem nějakou hru, vidíte ho úplně jinak. Najednou zjistíte, že je buď neuvěřitelně trpělivý stratég, nebo že se dokáže rozčílit kvůli kostce víc než kvůli tomu, že jste zapomněla koupit mléko.

Mně se třeba stalo, že jsem objevila, jak moc je můj přítel soutěživý. A taky jsem zjistila, že já jsem mnohem víc soutěživá, než jsem si myslela! Kdo by to čekal.

Ale vážně, společné hraní vás naučí komunikovat. Musíte si vysvětlovat strategie, domluvit se na tazích, někdy i vyjednávat. A když prohrajete? No, to je taky dobrý test vztahu.

Jak jsem překonala strach z "chlapských" her

První pokus (a proč se nepovedl)

Můj první pokus byl katastrofa. Přítel mi přinesl nějakou mega složitou hru o vesmírných říších. Pravidla měla asi 30 stran. Po hodině vysvětlování jsem to vzdala a šla si udělat čaj.

"To není pro mě," řekla jsem si. "Já prostě nejsem herní typ."

Co fungovalo lépe

Pak jsme to zkusili jinak. Začali jsme s něčím jednodušším - a hlavně s něčím, co mělo příběh, který jsem znala. Star Wars.

Jenže i tak to nebylo úplně jednoduché. Takže tady je pár tipů, které jsem se naučila:

Řekněte partnerovi, že potřebujete trpělivost Vážně. Řekněte mu: "Poslouchej, chci to zkusit, ale budu potřebovat, abys mi to vysvětlil pomalu a nekřičel na mě, když udělám chybu."

Nehrajte hned o výhru První dvě tři hry se prostě soustřeďte na to, abyste pochopila, co se děje. Výhra přijde později.

Ptejte se na všechno "Proč jsi tohle udělal?" "Co by se stalo, kdybych..." Váš partner bude nadšený, že se zajímáte o jeho strategii.

Udělejte si z toho událost Připravte si něco dobrého k jídlu, zapněte hudbu, vypněte telefony. Ať je to speciální chvíle.

Proč Star Wars hry fungují (i pro ženy)

Možná si říkáte: "Star Wars? To je přece ještě víc chlapská věc!" Ale víte co? Star Wars má skvělé ženské postavy - princeznu Leiu, Rey, Jyn Erso. A hlavně, je to příběh o dobru a zlu, což chápe každý.

Plus, ty hry jsou často vizuálně nádherné. Když vidíte ty malé figurky AT-AT chodců, jak pochodují přes sněžnou krajinu... no, to má atmosféru!

A co je nejdůležitější - nemusíte znát všechny detaily. Stačí vědět, že rebelové jsou dobří a Impérium je zlé. Zbytek se dozvíte během hry.

Můj první herní večer (a co jsem se naučila)

Rozhodli jsme se zkusit hru "Bitva o Hoth". Přítel říkal, že je jednoduchá a má krásné figurky. Skeptická jsem byla, ale řekla jsem si, že to zkusím.

Příprava trvala věčnost - nebo aspoň tak to vypadalo. Všechny ty figurky, karty, kostky... "To budeme stavět celý večer?" ptala jsem se.

Ale pak jsme začali hrát a něco se stalo. Najednou jsem nebyla já, co se nudí u partnerova koníčku. Byla jsem velitelka rebelské základny, která se snaží zachránit své lidi před imperiálním útokem!

První hra trvala skoro dvě hodiny a já prohrála. Ale bylo to úžasné! Cítila jsem adrenalin, když se moje jednotky snažily zpomalit ty obří chodce. A viděla jsem, jak se přítel raduje, že konečně máme společný zážitek.

Praktické tipy pro váš první herní večer

Příprava (důležitější, než jsem myslela)

Místo: Vyberte si stůl, kde budete mít dost místa a kde vás nic neruší. My jsme museli přestěhovat kočku, protože měla tendenci ležet si na herní plán.

Občerstvení: Něco, co se dá jíst jednou rukou. Já udělala chybu s těstovinami - to se fakt nedá.

Čas: Naplánujte si víc času, než myslíte, že budete potřebovat. První hra vždycky trvá déle.

Během hry

Nebojte se dělat chyby. Já jsem jich udělala asi milion. Přítel mi pak říkal: "To je normální, já taky dělal chyby, když jsem začínal."

Komentujte, co se děje. "Aha, takže tenhle chodec jde zaútočit na mou základnu?" "To je ale finta!" Hra je zábavnější, když se bavíte.

Oslavte malé úspěchy. Když se mi povedlo zničit jeden AT-AT, radovala jsem se jako malá holka. A víte co? Bylo to skvělé!

Po hře

Promluvte si o tom, jak to bylo. Co se vám líbilo, co bylo těžké, co byste příště udělali jinak. A hlavně - naplánujte si další herní večer!

Co mi to dalo (a možná i vám dá)

Už je to půl roku, co jsem začala hrát deskové hry s přítelem. A víte co? Změnilo to náš vztah k lepšímu.

Nejen že teď rozumím jeho koníčku, ale taky jsem objevila, že mám ráda strategické myšlení. Kdo by to čekal!

Máme teď společné zážitky, o kterých si můžeme povídat. "Pamatuješ, jak jsi mi v té bitvě na Jakku úplně zničila základnu?" "To byla pomsta za Hoth!"

A hlavně - ukázala jsem mu, že mě zajímá to, co miluje on. To je podle mě jeden z nejkrásnějších darů, které můžete ve vztahu dát.

Jedna věc na závěr

Možná si říkáte, že to není pro vás. Že prostě nejste herní typ. To jsem si myslela taky. Ale víte co? Možná jen ještě neznáte tu správnou hru.

A i kdyby se vám to nelíbilo? Aspoň budete vědět, že jste to zkusily. Že jste udělaly krok směrem k partnerovi a jeho světu.

Ale vsadím se, že se vám to bude líbit víc, než čekáte.

P.S.: Pokud chcete začít, "Bitva o Hoth" je opravdu dobrá volba. Jednoduchá pravidla, krásné figurky a spousta různých scénářů. My už jsme jich prošli asi polovinu a pořád nás to baví.